…aneb první známky vánoční nálady
Už dlouho jsme se těšili, až ho konečně poznáme, až budeme zasvěceni do té pravé královské atmosféry, až si z dalšího města sedneme na zadek a až si budeme moc odškrtnout další povinné turistické místo z našeho seznamu. A tak jsme 9.12. vyrazili s naší spolubydlící Cristinou do hlavního města Španělska – do Madridu! Už v listopadu jsme si zařídili jízdenky na vlak od společnosti OUIGO („vígo“ nebo „vígou“ nebo „ouígou“ nebo „ojgo“… nevíme, jak se to vyslovuje) a zjistili, že jsme si za jednu cenu zkrátili běžnou 4-hodinovou cestu do Madridu o neuvěřitelnou polovinu.
Pro představu, vzdálenost (myšleno při jízdě autem) mezi Valencií a Madridem je o cca 30 kilometrů větší než mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem v České republice. Cesta vlakem, kterým jsme cestovali i my, trvala 1 hodinu a 50 minut. A teď si představte, jak dlouho bystě cestovali mezi severem a jihem Česka.
Ve Španělsku to mají s tou infrastrukturou zkrátka jednodušší, jelikož je to ve většině vnitrozemí placka.
Ale teď už zpátky k našemu dobrodružství.
PÁTEK
Vyrazili jsme asi v 6:30 na vlakovou stanici ve Valencii, kde nás ihned překvapil bezpečnostní systém – museli jsme projít stejnými „rentgeny“ jako na letišti. Následně jsme prošli přes kontrolní bránu, kde sympatičtí pánové a dámy naskenovali naši jízdenku a teprve potom jsme mohli projít k vlaku. Mají tím tudíž zajištěné, že nikdo nepojede na černo, protože se prostě bez jízdenky na perón k vlaku nedostanete. A navíc budete mít jistotu, že díky kontrolním „rentgenovým“ bránám nikdo neveze v batohu kudlu nebo nedej bože bombu. Chytré, že?
Ještě ospalí jsme nastoupili do velmi moderního vlaku a i bez předešlého výběru sedadel jsme dostali systémem přidělené sedačky u sebe. To bylo příjemné zjištění. Trochu jsme se po cestě prospali a asi v půl desáté ráno vystoupili v deštivém Madridu. Ano, pršelo úplně celý den a ano, byla zima (Madrid je přece jen více na severu než Valencie, což se podepsalo na 7-stupňovém teplotním rozdílu). Krásných prosincových 8 stupňů celsia nás dalo po výstupu z vlaku pěknou facku a my začali hledat metro. Díky němu jsme se během 20 minut dostali do samého centra Madridu na náměstí Puerta del Sol (fotka níže, později večer).
Velmi deštivé počasí Káju donutilo vyhledat obchod se suvenýry s nejlevnějšími deštníky – úspěch! První suvenýr z Madridu bychom tedy měli…
Bloudili jsme pěknými uličkami, které zdobily zákruty zábradlí roztomilých balkónků okolních budov. Uličky připomínají například Paříž, Londýn nebo částmi i Prahu či Brno, zkrátka každé větší Evropské město. Jelikož bylo teprve ráno, ještě nesvítila žádná vánoční výzdoba, což se ovšem večer změnilo. Naplánovali jsme si pár záchytných bodů a míst, které určitě musíme vidět. První mezi nimi byla západní část města s historickými památkami: Hlavní náměstí, Katedrála panny Marie Almudenské, Královský palác, Královské divadlo, Debod – starodávný egyptský chrám, náměstí Španělska s vánočními trhy. Tyto památky jsme viděli tak nějak na jeden zátah.
Potom jsme se hladoví a unavení přesunuli do druhé (východní) části města a navštívili Museum de Prado. Je to museum a zároveň galerie umění, která vlastní jednu z nejlepších sbírek evropského umění od dvanáctého po devatenácté století na světě. Zní to majestátně, že? Tak jsme si ale my v muzeu, bohužel, moc nepřipadali.
Vystáli jsme si 30 minutovou frontu na vstupenky, za které jsme jako studenti pod 25 let platit nemuseli. Muzeum má 4 patra, respektive podzemí (-1), 0, 1 a 2. My (připomínám stále hladoví a unavení) zvládli projít všechny patra! Avšak musíme říct, že jsme od toho čekali více. Všude byly velmi podobné obrazy zaměřené na život ve středověku a brzkém novověku, náboženství, vraždění a období moru (tudíž témata velmi korespondující s momentálním deštivým počasím). Jedinou odlišností byly sochy (nejčastěji antických bohů, ale například i uměleckých múz) nebo vázy v posledním patře. Abychom však nebyli jen kritičtí, našli jsme si každý své oblíbené kousky. Například Matyho jistý obraz řekněme... velmi zaujal. Zobrazení sochy Panny Marie, která obdarovává loajálního svatého Bernarda svým mlékem. No podívejte se sami,... není to úžasné? (hihi)
Galerie je nádherně udržovaná a s mapičkou i dobře přehledná, ale pro nás lajky to byly bohužel velmi náročné 4 hodiny (ale aspoň jsme nemuseli platit vstup a mrznout venku). Muzeum proto hodnotíme 7 z 10 bodů. V Museo del Prado není dovoleno fotit, tak nám zde ukázkou obrazů přispěje alespoň strýček Gůgl.
Páteční den jsme zakončili na vánočních trzích na již zmíněném náměstí Španělska. Ve stáncích jsme viděli různé ruční výtvory, náramky z minerálů, výrobky ze dřeva, sýry, masné výrobky, svařené víno, churros s čokoládou nebo také malé figurky, které si Španělé kupují a skládají z nich vlastní betlém. Stánky byly dost předražené, proto jsme jen ochutnávali různé druhy sýrů a nebo kousky Turrónu (typického sladkého pokrmu) v místních obchodech. Po Madridu se totiž nachází síť obchodů, kde vám neomezeně nabízejí ochutnávky těchto dobrot. Musíme se přiznat, že jsme se v těchto obchodech motali docela často... No, vlastně jsme šli do každého co jsme viděli. Pšššt.
Potom nastala komplikovaná situace.
V Madridu jsme měli zařízené ubytování na jednu noc přes stránku Airbnb. Problém byl, že paní, u které jsme přespávali, nám napsala odlišnou adresu, než byla na stránkách Airbnb. A kdyby byly adresy kousek od sebe… no, nebyly. Jedna byla 15 minut severně od Madridu, druhá 20 minut jižně. A teď babo raď. Paní nám 8x nezvedla telefon a neodpovídala na zprávy. Po hodině mrznutí venku (v 9 hodin večer) nám konečně odpověděla a my mohli vyrazit na adresu, která NEbyla uvedena na stránkách, tudíž jsme počítali s úplně jinou lokalitou ubytování. Naštěstí byla paní moc milá a vše nám vysvětlila. Chybička se vloudila… Ale bez patálie naše cestování nefunguje!
SOBOTA
Druhý den jsme se rozhodli si trochu dopřát a počasí se rozhodlo podobně. Vyrazili jsme do parku de el Retiro, kde se nachází několik zajímavých památek, jako Krystalový palác (prázdná skleněná budova plná mlhy, jako na koncertech), nebo velký rybník s Monumentem Alfonsa XII. Po příjemné procházce prosluněným parkem jsme opět hladoví zamířili na oběd do All You Can Eat (tedy vše, co zvládneš sníst) v centru města. Zde jsme si naložili plné talíře a zaslouženě se přežrali! Výlet jsme zakončili poslední procházkou po centru, znovu omrkli (tentokrát sluncem políbený) královský palác a rozloučili se s Madridem. Nasedli jsme na metro a jen tak tak doběhli na vlak (měli jsme totiž trochu komplikace s jízdenkou na metro). Vyčerpaní ale šťastní jsme se v 8 hodin večer dokutáleli na byt ve Valencii a úspěšně jsme vstřebali všechny načerpané zážitky z Madridu.
Na závěr bychom chtěli ohodnotit celkový dojem z hlavního města Španělska. Shodli jsme se na tom, že Valencie je hezčí! Stručně a jasně!
Madrid hodnotíme 7,5 z 10.
A nyní zbylé fotky!
Lekce španělštiny je zde:
„Madrid fue impresionante.
¡Pero Valencia es mejor!“
„Madrid byl boží. Ale Valencie je lepší!“
Články vychází pravidelně každý týden v úterý.
Comentarios