Valencie očima turistů

Restaurace, kavárny, Oceánográfico a další krásy Valencie…

foto: Jakub Doubek

Přijeli nám hosté!

Od středy 5.10. až do čtvrtka 13.10. jsme u nás měli na návštěvě naše přátele z Čech - Ondru, Kubu a Ali! Užili jsme si s nimi týden plný turistických povinností - tedy poznávání různých podniků a zkrátka míst, která Vám při krátkodobém pobytu ve Valencii nesmí uniknout.

Hlavními body našeho poznávacího programu byla samozřejmě pláž, park Túria, o kterém jsme se už taky ne jednou zmínili, muzeum umění a věd (alespoň zvenčí), centrum s historickou architekturou a další spousta krás tohoto města.

Program Káji a Ondry se lehce lišil od programu Matyho, Ali a Kuby, proto následující úsek rozdělíme na dvě části:

Kája a Ondra

S Ondrou jsem navštívili spoustu restaurací a kaváren, o které bychom se s Vámi chtěli podělit:

La Riuá - restaurace s jedním z nejlépe hodnocených pokrmů Paella, kterou jsme si taky s velkýma očima dali! (dobré, ale za tu cenu nic moc)

Tallat - kavárna s výběrovou kávou (v Čechách máme lepší kafe, ale personál pecka!)

Doux-Amer café - jednoznačně naše nejoblíbenější káva, tam jsme nebyli naposled!

Orxateria Daniel - první Horchata a výborné churros - drahé, ale velmi autentické

Bluebell coffee - opět kavárna s výběrovkou, výbornými “branči” (brunch = pozdní snídaně/brzký oběd) a moc příjemným prostředím

Maty, Kuba a Ali

S Bluebell coffee bych rád navázal na Káju s Ondrou, protože jsem tento podnik také navštívili právě díky jejich doporučení. A myslím, že mluvím za nás tři dokromady, když řeknu, že jsme byli s brunchem velmi spokojení. A to i přes delší čekání na volná místa!

Díky Ali jsem zde zažili i chvíle s moderním uměním. Všimla si totiž plakátů na výstavu Andyho Warhola „Superpop“ (pravděpodobně znáte portrét Marylin Monroe, logo alba kapely The Velvet Underground ve tvaru banánu a další unikátní pop-artová díla). Byly zde dokonce i díla, které se na Andyho výstavách jen tak nevidí!

A z čeho jsem já osobně byl absolutně unešený byla hudební sekce. Normálně tam byla reálná kytara Michaela Jacksona podepsaná jím samotným a právě Andym Warholem!!!

A to není vše, přátelé. Nejen kytara krále popu, ale i kytara Rolling Stones! Podepsaná všemi členy!!! No to bylo hudební nebe, vám povídám.

A pardon, že tak křičím s těmi vykřičníky... jsem z toho ještě teď totálně mimo :-D

A nyní se vrhněme na náš velký společný zážitek:

Oceánográfico

V neposlední řadě musíme dodat, že jsme se konečně podívali do slavného valencijského Oceánográfica, což je pro vysvětlení velký komplex akvárií a budov plných bazénů pro mořská zvířata. Známou atrakcí je zde také delfíní show, kterou jsme si samozřejmě nenechali ujít! A jelikož nám Oceánográfico tolik vytřelo zrak, zaslouží si za odměnu pár vlastních odstavců:

Shodli jsme se na tom, že to za tu cenu rozhodně stálo. Plné vstupné stojí 33,70 euro. My jsme naštěstí využili slevovou kartičku od společnosti Erasmus Life, která právě na ten den zařídila levnější vstupné. Takže nás tento zážitek stál 21 eur.

V Oceánográficu jsme strávili asi 4 hodiny, ale zvládli bychom nejspíš i víc. Nejprve jsme zavítali právě na delfíní show a nechali se dojmout.

Show trvala asi 20 minut, během kterých nám tým trenérů s delfínky ukázal spoustu triků, jako například běh po vodě (na zadní ploutvi), salta, delfíní taxi (trenér se nechal zachycený o delfínovu horní ploutev svést přes celý bazén) nebo i mávání ploutvičkami. No byl to doják, co vám budem… Podívejte se na naše profily, kde najdete i videa těchto krásných tvorů.

Dále jsme si prošli všechny další budovy s akvárii. Velkou pozornost získala část se žraloky a rejnoky. Tunel, kterým můžete projít a koukat zespoda na žraločí břicho a tlamu plnou zubů, nás z této budovy nadchnul asi nejvíce. Dále jsme dlouhou dobu nadšeně strávili v “arktické oblasti”, kde jsme s otevřenou pusou sledovali tučňáky, ale především hravé, ladné a nesmírně inteligentní běluhy, které se celou dobu honily a laškovaly s lidmi za sklem. Měli jsme pocit, jakoby se na nás neustále usmívaly.

V neposlední řadě musíme zmínit voliéru ptáků, do které jsme mohli vejít a být s různými druhy ptáků doslova v jedné kleci. Nechyběly ani velké a malé želvy, stovky rybek všelijakých barev, tvarů a velikostí, nebo také lachtani a tuleni plující břichem nahoru (ne, nebyli mrtví). Obrovský obdiv sklidily také medúzy, ať už ty malinké nebo obrovské. Působily tak ladně a magicky, jen nám bylo líto, že mají tak malý “výběh”.

Ještě dodáme, že je v Oceánográficu k dispozici restaurace (s přepálenými cenami samozřejmě), kterou obklopují akvária plná různých druhů mořských ryb. Tudíž když se budete ládovat krevetami, ústřicemi nebo třeba lososem, dávejte si pozor, ať vám sledováním příbuzných vašeho oběda nezaskočí!

Krom této luxusní (a řekněme zážitkové) restaurace je zde i druhý podnik s jídlem. Sice o něco levnější, ale samozřejmě pořád přepálený. Ale alespoň nám chutnalo.

Shodou okolností jsme ve stejný den v centru stihli průvod k oslavám svátku valencijské komunity - Día de la Comunidad Valenciana a stálo to opravdu za to! Všude hrála hudba, lidé tančili, zpívali a předváděli se v nejrůznějších barevných kostýmech symbolizujících tyto oslavy. Španělé zkrátka umí slavit!