... aneb náš další výlet, tentokrát ale po vlastní ose
Už dlouhou dobu jsme přemýšleli o tom, že se vydáme do krásného Alicante. Je to přímořské město cca 2,5 hodiny jižně od Valencie. A tak jsme se domluvili i s našimi českými kamarádkami – Kristínkou a Kristýnkou (ještě, že mají tak odlišná jména, že?).
Na neděli 23.10. jsme si vše naplánovali, včetně cesty meziměstským autobusem od společnosti Alsa (podobná společnostem RegioJet nebo FlixBus). Pro info nás cesta tam a zpět vyšla na cca 24 euro, což je na místní poměry dost levné. V 9:00 jsme se měli všichni potkat na autobusovém nádraží ve Valencii.
A už podle stylu psaní můžete očekávat, že bez patálie se to ani tentokrát neobešlo.
Měli jsme jet totiž ve čtyřech, ale nakonec se naše skupinka zredukovala na tři výletníky…
Ve Valencii se ten den totiž konal po celém městě běžecký maraton. Většina ulic byla uzavřená a automobilová/autobusová doprava byla odkloněná na vedlejší silnice. Skrz centrum bylo těžké se kamkoli dostat. Jak už to ale ve Španělsku bývá, všude je zmatek a nikdo nic neví – ani my netušili, že dostat se na autobus do Alicante bude Mission Imposible. Den předem jsme se rozhodli dojet na autobusák na kolech, jelikož spoje od nás z domu v neděli ráno jezdí opravdu nešikovně. Bez menších problémů jsme projeli po cyklostezkách okolo uzavřených silnic a sledovali ten šrumec plný policejních aut se zmatenými (a pohlednými... mrk, mrk) policisty. Po příjezdu na autobusák jsme ale zjistili, že jedna z našich kámošek takové štěstí neměla. Kvůli uzavření silnic, odklonění spojů autobusů a zamítnutí jejích objednávek taxi se včas nedostala na autobus do Alicante. A tak jsme se smutkem vyrazili vstříc dobrodružství ochuzeni o jednu parťačku…
Ale teď už honem na veselejší část!
Po příjezdu do Alicante jsme rozbalili roztomilou PAPÍROVOU mapu města (ano, ještě existují. A dokonce víme, jak vypadají) od naší spolubydly. Rozhodli jsme se dát si výzvu, že ten den nebudeme používat žádné online mapy, jen tu fyzickou! No občas to byl průšvih, ale nakonec jsme to zvládli! Nejprve jsme si prošli promenádu plnou turistů a stánků se suvenýry. Pochválili jsme místní vlnitou podlahu (foto výše) a hezky upravenou alej palem. Trochu jsme bloudili a snažili se najít houbovou ulici (vysvětlíme později, čtěte dál). Neúspěšně jsme procházeli městečkem, čichali místní vůně a smrady (každý roh byl počůraný od psů – doufejme, že od psů) a kochali se (koch, koch).
Dezorientovaní z mapičky jsme po chvíli zjistili, že jsme právě přešli celé město a stojíme pod kopcem za historickým centrem. A tam jsme se taky vydali. Na této „hoře“ Benacantil (166 m) stojí totiž hrad Santa Barbara z 9. století, který je pro návštěvníky přístupný zdarma a pyšní se krásným výhledem na celé Alicante. Udělali jsme si několik fotek a celí zpocení a hladoví se vydali zpět do centra na oběd. Nakonec jsme sladili naše chuťové pohárky a všichni si dali burger s hranolkami v restauraci s názvem Bourbon.st hned vedle Pizzería Ciao Bella. Obsluha zde byla sice trochu laxní, každopádně jsme si moc pochutnali a vyrazili dál - hledat houby!
Úspěch se zanedlouho dostavil, když jsme konečně objevili Calle de San Francisco plnou obrovských umělých hub.
A třešnička na dortu (skořicové rolce) byl obchůdek se skořicovými rolkami na konci ulice. No, jak myslíte, že to dopadlo? Myslíme, že je vám to jasný i bez fotky níže...
Naše prohlídka městečka Alicante pokračovala procházkou skrz centrum s historickými budovami a roztomilými uličkami, které byly plné restaurací, zmrzlinářství a hlavně turistů.
Chtěli jsme navštívit i Mercado Central (podobný jako ve Valencii), ale v neděli byl samozřejmě zavřený. No a náš výlet jsme zakončili vykoupáním nohou v moři, zmrzkou a kafíčkem. Okolo půl osmé jsme vyrazili na autobus a vrátili se zpět do Valencie.
Výlet jsme si neskutečně užili. Bavilo nás si celý den zorganizovat sami a prohlédnout si malé Alicante po vlastní ose. Autobusovou společnost Alsa musíme jen doporučit – ceny jsou přijatelné, autobusy čisté a řidiči ku podivu dochvilní (snad jsme to teď nezakřikli). Alicante je ideální na jednodenní nebo dvoudenní výlet – má i svoje letiště. Děkujeme Kristínce za společnost a příště už snad ve čtyřech!
Vzhledem k tomu, že příští týden bude mít blog pauzu, se dnes naučíme hned dvě španělské věty!
„¿Aceptáis euros/dólares?.“
„Berete eura/dolary?“
„Voy a pagar con tarjeta.“
„Budu platit kartou.“
Články vychází pravidelně každý týden v úterý.
Comentários